Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška - Slavoj Žižek

Socialismus selhal, kapitalismus krachuje – důkazem toho je probíhající ekonomická krize, která zdaleka ještě neskončila a která už možná nikdy neskončí. Co bude následovat?

Než si na tuto otázku odpovíme, musíme se nejprve odhodlat začít znovu myslet, musíme nejprve porozumět tomu, v jaké situaci se nacházíme. Jakkoli si namlouváme, že žijeme v postideologické době, pravdou je, že v ideologii vězíme až po uši. Ačkoli liberalismus sám sebe vydává za ztělesnění antiutopismu a triumf neoliberalismu je líčen jako znamení toho, že jsme se rozloučili s utopickými projekty zodpovědnými za hrůzy totalitarismů dvacátého století, začíná být zřejmé, že skutečnou utopickou érou byla ona šťastná 90. clintonovská léta se svou vírou, že jsme dospěli na „konec dějin“, že lidstvo nakonec objevilo zázračnou formuli ideálního socio­ekonomického uspořádání.

Filosof, psychoanalytik a kulturní kritik Slavoj Žižek, jeden z nejpronikavějších myslitelů současnosti, ve své knize demystifikuje utopické jádro kapitalistické ideologie, které zásadním způsobem určuje jak vlastní podobu samotné krize, tak naše vnímání jejích důsledků a způsob naší reakce na ně. Rozplétá husté předivo falešných iluzí a mýtů, které nám jsou vnucovány tak mocnou silou, že jsme ztratili schopnost je vnímat. „Kapitalismus se stal Reálnem našich životů“ – ovládl nás tak dokonale, že jej vnímáme jako něco natolik přirozeného a samozřejmého jako vzduch, který dýcháme.

Tato ideologická zaslepenost ovšem nepostihuje pouze pravicové liberály a „fundamentalistické“ konzervativce, je do značné míry vlastní i dnešní bezradné levici, která s liberalismem umírněnějšího ražení sdílí utopický sen o „humanizaci“ kapitalismu, sen o „kapitalismu s lidskou tváří“, který je asi tak reálný jako dnes již zapomenutý sen o „socialismu s lidskou tváří“.

Žižkova kniha, která si za své východisko bere současnou krizi, je trefnou diagnózou našeho nynějšího údělu. Objasňuje myšlenkové kořeny všech současných dominantních ideolo­gických proudů a jejich variací – liberalismu, konzervativismu, socialismu, populismu, fundamentalismu, pravicového extremismu a ekologismu. Po zevrubné analýze současné situace si opětovně klade zásadní otázku: Socialismus selhal, kapitalismus krachuje. Co bude dále? Jeho radikálně formulovaná odpověď bude pro mnohé překvapivá, mnohé šokuje a pobouří; ty, kdož se nebojí myslet, bude inspirovat.